KOMENTÁŘ K VIDEU: BEGONIE BOLIVIJSKÁ

Pro svou barevnost a různorodost patří venkovní begonie mezi oblíbené balkonovky.
Kvetou takřka všemi možnými barvami a bývají velkokvěté, mnohokvěté, ale i drobnokvěté.

Begoniím se obvykle daří spíš ve stínu, já je mám každý rok
na severozápadní straně domu a kvetou vždycky nádherně. 
Výjimkou jsou bolivijské begonie, kterým nevadí celodenní plné slunce.
Od většiny begonií se ještě odlišují tím, že dobře snášejí větrná stanoviště,
déšť nebo naopak vydrží i trochu sucha, takže se výborně hodí pro chataře a chalupáře,
kteří nemají možnost pravidelně zalévat.

Mohou se pěstovat v závěsných i vyšších květináčích nebo truhlících.
Loni zakoupená rostlina, která neměla žádnou hlízu, během loňského roku hlízu vytvořila
a dobře přezimovala.
Rostliny nejdřív rostou vzpřímeně, pak se obalí drobnými zvonečkovitými květy
a vytvoří husté kompaktní převisy.

Tyto begonky mají různé barvy, od bílé přes citronově žlutou až po různé odstíny oranžové -
jednak sytě oranžové, lososové, meruňkové, ale také tmavě červené s tmavými listy.
Když mám čas vyštipuji odkvetlé květy, čímž podpořím další kvetení.
Během října rostliny pořád přihnojuji, protože v této době si hlízy
vytvářejí zásoby živin na přezimování.

Tento rok mi rostliny trochu přešly mrazem, ale to vůbec nevadí, protože tím by se měly
víc zatáhnout a nevytvářet velké hlízy, které by se příští rok nevešly do truhlíku.
Begonie drasticky ostříhám, ponechám jen asi 5-10 cm dlouhé stonky, 
vše pečlivě očistím a z truhlíku vyliji všechnu vodu.
Pak ho dám do chladné tmavé místnosti, přes zimu vůbec nezalévám,
jen postupně odstraňuji zaschlé stonky.

Vždycky koncem února začínám rostliny oživovat, ale tyto vyrašily už během zimy.
Zřejmě v místnosti, kde spaly, byla vyšší teplota, než kolem 5-6°C.
Hlízy opatrně vyrýpnu a pořádně je očistím od loňské zeminy. To by se správně mělo dělat
na podzim, ale pro mě je to takhle jednodušší.

V květináči mám připravenou rašelinu, tu upěchuji a vytvořím důlek.
Hlíza, na které ještě není vidět, odkud raší, se vždycky musí zasadit vypouklou stranou dolů.
Hlízu zamáčknu a rašelinou zasypu jen okraje.
Potom lehce zaliji odstátou vodou, begonie nesnášejí chlorovanou vodu.
Takto připravené květináče dám do místnosti s pokojovou teplotou.
Letos poprvé jsem objevila v některých hlízách larvy lalokonosce, které mi hlízy
úplně vyžraly. Možná by se to nestalo, kdybych hlízy očistila už na podzim.

I když bolivijské begonky jsou mnohem odolnější než běžné venkovní begonie,
jarní mrazíky jim také nesvědčí, a tak je do truhlíku sázím až v druhé polovině května.
Používám asi 2/3 kompostu a 1/3 rašeliny.

Rostliny krásně zakořenily a některé vyhnaly dost dlouhé šlahouny, takže se s nimi
už špatně manipuluje, ale nezlámaly se ani při přesazování, ani pak v silném větru.
Po vysazení zaliji nejdřív shora. Voda by se neměla dostat do prohlubně v hlíze.
Jelikož rostliny nemají rády přemokření, samozavlažovací truhlík nechám občas vyschnout.

Nejen plevel, který roste v truhlíku díky dávce kompostu, je potřeba vytrhat,
ale důležité je i odstraňování žloutnoucích listů jako prevence proti chorobám.
Květy těchto begonek jsou trochu podobné květům fuchsií.

Begonie původně pocházejí z Jižní Ameriky.