KOMENTÁŘ K VIDEU: HEŘMÁNEK PRAVÝ

Heřmánek pravý případně také lékařský patří k našim nejznámějším léčivým bylinám.
Je to jednoletá nebo ozimá rostlina, to znamená, že se vysévá buď na jaře nebo na podzim.

Semena heřmánku jsou drobounká a ke klíčení potřebují světlo, proto je vysévám na povrch půdy
a už je nezahrabávám zeminou, jen povrch udusám a opatrně zakropím.
Vodu potřebují hlavně při klíčení, později jsou rostliny velmi odolné vůči suchu.
Nevysela jsem do řádků, ale tzv. na široko.

Heřmánek je skromná bylina, která roste a kvete i bez hnojení na lehkých až těžších půdách.
Nejvíce mu vyhovuje slunná poloha nebo mírný polostín.

Z jarního výsevu bývá rostlina malá a nemá moc květů.
Proto jsem na rostlinách nechala část květů, ze kterých vznikají semena a ta se sama vysejí.
Do zimy zakoření, zimu přečkají, na začátku jara rychle rostou a rostliny jsou zdravé a silné.
Heřmánek vysetý na jaře začíná kvést až v červenci, zatímco u tohoto,
který přezimoval, se prvních květů dočkám už koncem května.

Sbíranou částí jsou květy, které obsahují největší množství léčivých látek.
Snažím se je sklízet ihned po rozkvětu, když jsou okvětní lístky vodorovně kolem úboru.
V červnu sbírám květy alespoň každé 3-4 dny, protože dost rychle rozkvétají další a další.
V červenci a srpnu už tak rychle nenakvétají, takže se interval sběru prodlužuje.

A jak se pozná pravý heřmánek??

Žluté květní lůžko je vypouklé nahoru, okvětní plátky mají dva malé zoubky,
jeho květy mají typickou vůni a hlavně jsou uvnitř duté.
Nedají se tedy zaměnit např. se sedmikráskou, kopretinou nebo rmenem,
jejichž květy jsou uvnitř plné a ne duté.

Někdy přitahuje mšice, to pak stačí stonek se mšicemi včas utrhnout.

Čerstvé květy se musí ihned zpracovat, jinak zplesniví. 
Nejlepší způsob, jak si bylinu uchovat, je usušení. 
Květy sklízím za suchého, ideálně slunného počasí, rozhodně ne zarosené, nebo dokonce po dešti.
Suším je ve stínu, v tenkých vrstvách, a to co nejrychleji.
Při pomalém sušení ztrácí heřmánek barvu i obsahové látky.
Během sušení květy nijak nepřevracím, aby se nedrolily.
Za nepříznivého počasí dosuším v pootevřené troubě při teplotě do 35 °C.
Správně usušené květy krásně voní a nejsou zahnědlé.

Heřmánek působí protizánětlivě, dezinfekčně a protialergicky.
Je to bylina pro vnitřní i vnější užití.
K vnitřnímu užití je vhodná při nadýmání, bolestech břicha a žaludku.
Heřmánek zalitý vroucí vodou lze inhalovat při nachlazení,
vlažný se používá jako kloktadlo při bolestech v krku.

Dvě kávové lžičky spařím 1/4 litrem vroucí vody a nechám 10-15 minut vylouhovat.
Pitím ve formě čaje se léčí mimo jiné poruchy usínání, pomůže zmírnit menstruační bolesti
nebo při horečce podporuje pocení.

Zevně má heřmánek tradiční využití v kosmetice ve formě oleje nebo nejrůznějších mastí,
které zjemňují suchou pokožku.
Heřmánkovým nálevem se oplachují vlasy po umytí, což zabraňuje tvorbě lupů
K vnějšímu užití je vhodný při popáleninách, kožních vyrážkách nebo mokvavých ranách,
vlažný nálev se používá jako obklady na bolavé oči, ale nikdy se nesmí aplikovat do očí.

Do vychladlého nálevu nebo odvaru se namáčejí semena různých rostlin před vysetím,
což vede ke zvýšení klíčivosti semen a k jejich větší odolnosti.

Protože koncem srpna rostliny už neprodukují žádné květy,
zlikviduji je a záhonek připravím na další rok.

Heřmánek je sice jednoletá bylina, ale pokud se bude každoročně sám vysévat,
vydrží na záhoně do doby, kdy se sami rozhodneme jeho pěstování ukončit.
Sušené květy nepoužívám starší než jeden rok.

Heřmánek původně pochází z jihozápadní Asie a jižní až východní Evropy.