KOMENTÁŘ K VIDEU: KOTVIČNÍK ZEMNÍ

Kotvičník zemní je v současnosti oblíbená bylina,
která se u nás pěstuje jako jednoletka.

V polovině května zasadím do závěsného květináče rostliny koupené v zahradnictví.
Použiji k tomu zahradnický substrát.
Nejlepší stanoviště je chráněné místo někde u zdi na jižní straně.
Takové místo nemám, pověsím tedy květináče na starou borovici,
kam většinu dne svítí slunce.

Dlouho nevím, kdy je správná doba na sklizeň a než se rozhodnu, je tady září
a rostliny jsou plné plodů, zato husté moc nejsou.
Plody nechám dozrát, většina se asi po měsíci sama pustí na staré prostěradlo.
Příští rok si zkusím vypěstovat kotvičník z vlastních semen.

Další rok se dostávám k výsevu až v polovině dubna.
Aby odvodňovacími otvory nepropadal substrát,
zakryji je kouskem toaletního papíru, který se brzy rozpadne.
Jako nejvhodnější doba výsevu se uvádí období od poloviny března do konce května.
Do podmisky naliji  vodu, aby se vsákla do substrátu, pak už ho jen udržuji vlhký.
Květináč postavím v pokoji na parapet.

Měsíc a půl se nic nedělo, tak jsem rostliny přestala zalévat.
Když už jsem je chtěla vyhodit, najednou na mě vykoukly.
Později jsem se dozvěděla, že semena kotvičníku klíčí nepravidelně, to znamená,
že při stejných podmínkách mohou vyklíčit za 10 dní nebo i za několik měsíců.

Každou rostlinku zvlášť velmi opatrně přesadím do květináčků.
Substrát musí být přiměřeně vlhký. V přemokřeném nebo suchém by mohly rostliny uhynout.
Zbylé klíčky nechám povyrůst a pak je budu postupně pikýrovat.

První várka z nějakých důvodů uhynula, zato ta další vypadá dobře.
Přitom rozdíl v pikýrování byl jen 5 dní.

Tato bylina patří mezi invazivní rostliny.
Zakutálená semena v půdě přezimovala a na jaře vyklíčila, takže nejlepší by bylo
udělat kotvičníku separátní záhon, kde by se vysemeňoval a pěstoval sám.

Před výsadbou kompostovou zeminu zaliji a pak sázím nejdřív vysemeněné rostliny,
a to co nejhustěji, aby byly nuceny se navzájem podpírat a dobývat se za světlem.

Kotvičník má mnoho pozitivních léčivých účinků,
ale známý je především jako přírodní afrodiziakum.
Je dobrý k nastartování imunity a pomáhá při problémech s prostatou.
Je vhodný pro lidi, kteří chtějí zhubnout a znají ho i sportovci,
protože má vliv na růst svalové hmoty na úkor tuku.

Během vegetace jsem dvakrát přihnojila výluhem z kopřiv.
Sklizeň začínám v druhé polovině července a postupně do září sklízím kvetoucí nať
i nať se zelenými plody.
Na rozdíl od zralých plodů, které se pustí samy,
nezralé plody musím odtrhnout a suším je zvlášť.

Nať stříhám na větší nebo menší kousky, nejlépe by bylo použít keramické nůžky,
jelikož rostlina by neměla přijít do styku s kovem, ale takové nůžky nemám…
Z kotvičníku se využívá všechno - to znamená nať, listy, plody a kořeny.

Žádné byliny nesklízím po dešti nebo zarosené
a suším přirozeným teplem ve stínu, nikdy na slunci.
Nebo dávám dosušit do trouby do 35°C.
Usušené části rostlin uchovávám v uzavřených nádobách,
do poslední skleničky dám zralé plody pro výsev v příštím roce.

Na plody nedoporučuji šlápnout bosou nohou, protože strašně píchají.
Rostliny se rozhodně nedají pěstovat v samozavlažovacím přemokřeném truhlíku,
jsou hodně náchylné na plísně.

Kotvičník se používá většinou sušený, a to ve formě odvaru, nálevu a tinktury.
Na dávkování jsou však různé názory.
Drogu by neměli užívat osoby mladší 18 let, těhotné a kojící ženy.

Kotvičník původně pochází z Číny a Japonska.