KOMENTÁŘ K VIDEU: MRKEV

Mrkev je v našich končinách jednou z nejčastěji pěstovaných druhů zeleniny, 
bez které by se naše klasická kuchyně jen těžko obešla.
Na stanoviště není náročná, co ale hlavně vyžaduje, je dobře prokypřená půda.

V těžkých jílovitých půdách dochází k deformaci a rozvětvení kořenů.
Odlehčit těžkou půdu a vytvořit záhony s vyhovující zeminou může trvat i roky,
takže rychlým řešením pro získání kvalitních kořenů mrkve ve špatných podmínkách
je pěstování na hrůbcích s kompostem.
Pro pěstování v těžších půdách se také doporučují odrůdy s kratšími kořeny.

Konkrétní doby výsevu jsou vždy uvedené na obalech jednotlivých semínek.
Rané mrkve, které mají krátkou vegetační dobu, tzn. čas od výsevu do sklizně,
vysévám od března ve více termínech, nejpozději začátkem července po sklizni česneku.
Pozdní mrkve s delší vegetační dobou se vysévají od března maximálně do května.
Aby byly delší řádky rovné, je dobré si pomoci provázkem.

Rostliny nemají rády záhon vyhnojený čerstvým hnojem,
proto vysévám tam, kde jsem rok před tím pěstovala například květák.
To znamená do takzvané druhé tratě, tedy na záhon,
kam jsem zapravila čerstvý hnůj na podzim předloňského roku.

Výsev provádím do hloubky asi 2 cm a do řádků vzdálených od sebe asi 30 cm.
Mrkev vzchází poměrně pomalu, proto pro vyznačení výsevu 
někdy používám značkovací plodinu, na příklad ředkvičky, 
které sklidím dřív než mrkev vyroste a navíc ušetřím místo na záhonu.

Semena jsem vysela zbytečně hustě, takže aby měly rostliny místo pro další růst,
musím je vyjednotit. Při této příležitosti odstraním i plevel.
Nejlépe se jednotí, když je půda mokrá a rostliny jsou malé, asi se třemi lístky.
Vzdálenost mezi nimi dělám kolem 5 cm.
Většinou platí, že čím déle se nechá mrkev na záhonu, tím více místa potřebuje. 

Někdy rostliny nestihnu včas vyjednotit, ale radši pozdě než vůbec.
A děti se budou radovat z baby karotky :).
Jelikož je mi líto vyjednocené rostliny vyhodit, zkusím je přesadit.

Mrkev nepěstuji dva až tři roky na stejném místě, ani po jiné kořenové zelenině
a po celou dobu vegetace vůbec nehnojím.
Na záhonu si nejvíc rozumí s cibulí, pórkem nebo pažitkou, navzájem se totiž ochraňují.
Okolo rostlin často pobíhají mravenci, proti nim používám domácí postřik z česneku.

Od června postupně sklízím mrkev podle toho, jak ji potřebuji v kuchyni.
Nejdřív tu ranou, které se říká karotka.  
Karotka roste kratší dobu, není vhodná pro dlouhodobé skladování
a je lepší pro konzumaci v syrovém stavu, protože je sladší.

Pozor ale u dětí může dojít k předávkování barvivem betakarotenem,
což se projeví zoranžověním kůže, nic vyloženě škodlivého to ale není.
Existují i odrůdy, jejichž kořeny obsahují velké množství šťávy.

Důležitá je pravidelná zálivka, aby půda nevyschla.
Zálivka nebo déšť po suchu způsobí, že kořeny praskají.
K praskání jsou náchylné také starší kořeny, proto by se mrkev neměla nechat přerůstat.

Pozdní mrkev sklízím od konce srpna, je vhodná pro delší skladování
a nebývá tak sladká jako raná mrkev, tím pádem ji používám spíš do polévek.
Tento rok se mrkvi mimořádně dařilo, některé kusy jsou na můj vkus až moc veliké.

Popraskané, lehce napadené, deformované, rozvětvené nebo drobné mrkve,
nevhodné pro uskladnění, okrájím a zpracuji. Samozřejmě nesmí chybět při zavařování okurek.

Většinou je zmrazím, někdy usuším a dají se i kvasit.
Nejdřív ale mrkev krátce, asi 3 minuty, povařím v osolené vodě a rychle zchladím v ledové vodě.
Blanšírování je moje oblíbená metoda při zpracování zeleniny,
protože ta pak není rozměklá a neztrácí barvu.
Při vakuování bez vakuovačky si pomohu vodou v hrnci.
Mrazím různé tvary, abych měla mrkev v zimě připravenou na určité jídlo.
Rozdíl v barvě je vidět u usušené mrkve, kdy nepovařená je výrazně bledší.

Koncem října nebo v listopadu sklízím veškerou mrkev.
Při sklizni je důležité, aby byl rýč kolmo k zemi, tak jak kolmo roste mrkev.
Jinak se může stát, že se kořen přerýpne.
Zeminu sundávám opatrně, kořeny nikdy neťukám o sebe, to značně snižuje skladovatelnost.

Když se mrkev špatně vyjednotí nebo nevyjednotí vůbec, 
vyrostou z ní jen tenké nitky nebo jsou kořeny různě zamotané.
Ještě ukázka, co se stane s přepíchnutou mrkví po jednocení.
Sice se ujala a vyrostla, ale vždycky se rozvětví a vypadá jako chobotnice.

Sklízím i ranou mrkev vysetou po česneku začátkem července.
Zahrádkáři si často myslí, že později se seje pozdní odrůda.
Je to ale naopak, později se dá vysévat raná karotka, která vyroste za kratší dobu.

Mrkev obsahuje velké spektrum vitamínů, minerálních látek a hodně vlákniny.
Důležitý je obsah betakarotenu, který si lidský organismus přetvoří na vitamín A.
Ten má vliv na správnou funkci zraku, avšak počet dioptrií rozhodně nesníží.

Pro uskladnění na zimu je dobré ponechat na kořenech alespoň centimetrovou nať.
Mrkev po sklizni důkladně properu a nechám osušit, ne usušit.
Bez toho, aby výrazně ztratila svoje cenné látky, vydrží nejméně do jara
ve sklepě v písku při teplotě okolo 1°C a relativní vlhkosti vzduchu kolem 95%.
Písek se musí udržovat vlhký, nikoli přemokřený.

Mrkev je jedna z mála zelenin, která je výživnější vařená než syrová.
Tepelnou úpravou se zvýší vstřebatelnost betakarotenu,
musí se ale podávat s jídlem, které doplní část tuků.

Podzimní výsev se doporučuje provádět těsně před příchodem mrazů,
tedy v listopadu nebo prosinci.

Mrkev původně nebyla oranžová a pochází zřejmě z jižní Asie.