KOMENTÁŘ K VIDEU: OKURKY NAKLÁDAČKY

Okurky se dají rozdělit na hadovky, které se pěstují ve skleníku a
polní salátovky a nakládačky.
Abych nemusela každý rok shánět čerstvé okurky, pěstuji si je sama.

V 2. polovině dubna namočím semena do vlažné vody a druhý den vyndám ta, co plavou,
nemusela by totiž vyklíčit..
Vysévám do substrátu pro výsev a množení do různých kelímků a květináčků,
které musí mít na dně dírky, aby se tam při případném přelití nezadržovala voda.
Substrát nechám nejdřív nasáknout vodou a pak už ho jen udržuji vlhký.
Semena vysévám po dvou a snažím se je dát na hranu, což se ne vždycky povede.
Květináče pak postavím na parapet do místnosti s normální pokojovou teplotou.

Ze starých kompostérů metr krát metr si připravím záhony, 
které by měly být na slunném místě, chráněném před větrem.
Před výsadbou sazenic pokryji záhony netkanou textilií buď s kulatým nebo křížovým otvorem.
Folie udržuje vyšší teplotu půdy, vlhkost a zabraňuje růstu plevelů.
Pak ještě rozhrabu zeminu do stran, aby voda při zalévání nestékala ven.

Až začnu za 14 dní sázet, bude půda už pěkně vyhřátá.
Z nepřeberného množství semen na trhu jsem vybrala odrůdu Charlotte F1,
což je raná okurka s převážně samičími květy, ze kterých se vyvinou plody.
Měla by být velmi výnosná a vysoce odolná k plísni okurkové.

Při vyklápění sazenic z kelímku se snažím nepoškodit kořeny, 
proto zemina není mokrá, aby bal držel pohromadě.
Sazenice sázím tzv. "na vodu", to znamená, že do vyhloubené jamky
nejdřív naliji vodu, nechám vsáknout, pak rostlinu zasypu, přitlačím a znovu zaliji.
Listy sazenic preventivně postříkám vlastnoručně vyrobeným postřikem z česneku.

Nakonec vyklíčila i semena, která při výsevu plavala.
Sice jsou ve vodě už dlouho, ale zkusím je dát na místo, kde semena nevzešla.
Okurky jsou popínavé rostliny a svědčí jim vertikální pěstování, tzv. vertiko systém.
Konečně jsem se dočkala natažených sítí :), a to vždy na dvou SV stranách kompostérů,
aby pnoucí se okurky později nestínily ostatním.

Výhony nechávám růst bez jakéhokoliv vyštipování, jen zpočátku jim trochu
pomohu nasměrovat k síti.
Výhodou tohoto způsobu pěstování je, že se ušetří místo a hlavně listy 
po dešti rychleji osychají, takže jsou odolnější proti plísni. 
Také sklizeň je přehlednější a pohodlnější.

Po první ustřižené okurce se důkladně připravím na zavařování.
A pak už se snažím sbírat každý den, nejlepší doba je ráno, kdy okurky ještě nejsou zahřáté
a tím pádem jsou tvrdší.
Občas se nějaká okurka schová v listech a vyroste z ní obr, stejně jako když se 4 dny nesklízejí.
Z takových zavařím řezy nebo se dají udělat kvašáky.

Protože každý den nesklidím tolik, aby se vyplatilo zavařovat, dám je zcela vychladlé 
do sáčku, a přestože se okurky nemají skladovat v lednici, mám tam už vychytané místo, 
kde vydrží až 5 dní a jsou pořád krásně tvrdé.
Před zavařováním je namočím do kýblu se studenou vodou 
a nechám je tam klidně i přes noc.

Okurky jsem zalévala vydatně a méně často, jak se všude uvádí, ale listy najednou zasychaly,
tak jsem začala zalévat každý den, zato méně.
Kořínky jsem nestíhala ani okopávat ani zahrnovat.
V opravdu velkých vedrech byly listy úplně schlíplé a po zalití vlažnou odstátou vodou
se asi po hodině vzpamatovaly.

Zatímco okurky bez opory jsou bídné a po dešti strašně špinavé, ty na síti stále plodí a kvetou.
Letos okurkám mimořádně svědčilo počasí, ale já se už modlím,
aby to skončilo, pomalu nemám do čeho zavařovat :)

Před koncem září přišel mráz, ani mi to moc nevadilo..:)
Rostliny zlikviduji a ze sítí odstraním i úchyty, to je nejhorší.
Ze 40 semínek jsem sklidila přes 30 kg a zavařila asi 80 sklenic křupavých okurek.

Další rok v dubnu vyberu ze záhonů zeminu, kterou použiji třeba k bramborám.
Pak nasypu vrstvu hnoje a navrch dám nový kompost.  
Potom už rostliny po celou dobu vegetace vůbec nehnojím.

Okurky původně pocházejí z jižní Asie.