KOMENTÁŘ K VIDEU: PIVOŇKA DŘEVITÁ

Dřevité pivoňky patří k nejvznešenějším a nejkrásnějším na jaře
kvetoucím keřům a u nás jsou čím dál víc populární.
Tyto okrasné keře nemají rády přesazování, proto by se jim mělo vybrat místo
pokud možno konečné a mít na paměti, že potřebují dostatek prostoru.
Časem se totiž hodně rozrostou, sice se rozrůstají pomalu, zato pořád.
Mohou dorůst až do 2 m výšky i šířky.

Dřevité pivoňky vyžadují jiný způsob pěstování než pivoňky bylinné,
když nepočítám odstraňování odkvetlých květů. To je vždycky potřeba udělat,
aby se rostliny nevysilovaly případnou tvorbou semen.

Dřevité neboli keřovité pivoňky jsou typické keře, které fungují během celého roku, to znamená,
že z nich opadnou listy jako z každého jiného keře a na podzim se nestříhají, na rozdíl
od těch běžných zahradních, které se zatáhnou, před zimou se ostříhají a přes zimu není nic.

Já mám jen jeden keř s vínovými květy, ale existují pivoňky všech možných barev, od čistě bílé,
přes žlutou, oranžovou, různé odstíny růžové, červené až po tmavě fialové,
vzácnější jsou dvoubarevné. 
Květy jsou mimořádně velké a široké a mohou být jednoduché, poloplné nebo plné.
Na můj vkus ale kvetou dost krátce, jen koncem května a začátkem června.

Tento rok jsem nestihla ustřihnout odkvetlé květy hned a jak je vidět už se začínají dělat semeníky.
Po odstřižení je jasné, odkud vyrazí další výhony.

Pivoňky jsou v našich podmínkách plně mrazuvzdorné.

Na jaře si rostlinu pořádně prohlédnu a odlomím nebo zastřihnu všechny suché části,
které na jaře už dobře poznám. Rostlina bude vypadat mnohem líp, ale hlavně
jí to hodně pomůže, bude víc otevřená a provzdušněná.
V tuto dobu přihnojím granulemi Cereritu, nejlépe s nižším obsahem dusíku a po suché zimě zaliji.
Jinak dřevité pivoňky nemají rády přemokření, spíš snesou krátkodobější sucho.

Z malého keříku se stává velký keř, který jsem zasadila na místo,
kde zrovna tento rok potřebujeme předělat svod vody.
Takže, sice nerada, ale musím pivoňku přesadit.

Snažím se rýčem opatrně dokola obrýt rostlinu tak, abych vyrýpla co největší bal a co nejméně
poškodila kořeny. Bohužel je keř už dost velký, takže se mi to moc nedaří.
Tyto  keře se ve své domovině dožívají několika stovek let
a u nás několika desítek let, proto potřebují půdu bohatou na živiny.
Do jámy tedy nasypu kompost a granulované hnojivo, a proliji vodou. Dřevité pivoňky se roubují,
a tudíž se sázejí jinak než ty bylinné, a dokonce jinak než naroubované ovocné stromy.
U dřevitých pivoněk je podnož jenom jako pomůcka při množení.

Po nákupu je potřeba dát mladé rostliny do jámy, která bude dostatečně hluboká,
aby vrchní část balu byla asi 10-15 cm pod úrovní terénu, protože rostliny pak
zakoření na vlastních kořenech a lépe rostou.
Pivoňka je přesazená a teď budu jen doufat, že tento zásah přežije.

V říjnu se listy zbarvily do červenooranžové barvy a v listopadu
jsem rostlinu pořád pozorovala a zdálo se, že známky života projevuje.
Na jaře bylo jasné, že zákrok přežila. Teď má správné místo, mírný polostín,
hlavně má dostatek prostoru a z jedné strany je chráněná před větrem.

Dřevité pivoňky se hodí do menších zahrad jako solitéry a ve větších zahradách 
se dají vysazovat i ve skupinách.
Čím jsou starší a větší, tím jsou krásnější a půvabnější a prakticky bezúdržbové.
Také se jim říká růže bez trní.

Dřevité pivoňky původně pocházejí z Číny a šlechtí se takřka po celém světě.