KOMENTÁŘ K VIDEU: ŘEDKVIČKY

Ředkvičky jsou první zeleninou, která se na jaře urodí na zahradách, ve skleníku,
v truhlíku na balkoně nebo i v truhlíku na parapetě za oknem.
Nejsou na půdu moc náročné, ale lépe se jim daří v prokypřené půdě s přidáním
kompostu, který má dostatek živin.

V půlce dubna udělám na záhoně rýhy vzdálené od sebe asi 10 cm a hluboké asi 2 cm.
Před vysetím půdu zakropím.
Semena vysévám spolu s mrkví, a to tak, že mezi dva řádky mrkve vyseji 1 řádek ředkviček.
Ty pak sklidím dřív než mrkev vyroste a ušetřím tak místo na záhonech.

Aby se vytvořily bulvy, musím rostliny asi za 7-10 dní od vysetí, vyjednotit,
líp se to dělá po promokření půdy.
Při pozdějším jednocení se mohou narušit kořeny, které pak špatně porostou.
Vyjednocené a omyté klíčící rostliny přidávám do salátů, takže když mně při výsevu
spadne víc semen, nic nepřijde nazmar.

Hlavním problémem při pěstování může být nepravidelná zálivka.
Půdu udržuji pořád vlhkou, ale ne přemokřenou, aby se nemnožily plísně.
Zálivka po suchu způsobí, že bulvy dřevnatí a praskají.
Občas se ale takové rostliny objeví i mezi těmi zdravými.

Ředkvička je plodina krátkého dne, to znamená, že bulvy se vytvářejí na jaře a na podzim,
kdežto v létě vyhání do květů.
Díky odrůdám, které jsou vyšlechtěné pro celoroční pěstování, vysévám ředkvičky postupně
asi po dvou týdnech celé léto, kdy upřednostňují polostín.

Nemusí se vysévat jen do řádků, ale také tkzv. na široko, třeba do truhlíku.
Nejlepší ředkvičky jsou právě vytažené ze záhonu. Jsou čerstvé, šťavnaté a křehké.
Protože rostou v kvalitním kompostu a hlavně rychle, ničím je nehnojím.
A k pletí se často ani nedostanu.

Nejvyšší čas je sklidit, nečekám na velké bulvy, ty by mohly být pálivější.
A také mrkev už potřebuje osvobodit.

Ředkvičky jsou mimo jiné bohaté na vitamíny, minerální látky a kyselinu listovou.
Mají velmi nízkou energetickou hodnotu, naopak nejsou velkým zdrojem vlákniny.
Snižují hladinu cholesterolu v krvi, čistí žaludek od bakterií, na druhou stranu
se nedoporučují lidem s žaludečními vředy.

Bohužel se nedají dlouho skladovat, v otevřené misce v lednici zvadnou za 2-3 dny,
v uzavřené nádobě vydrží asi 14 dnů.
Když ředkvičky včas nesklidím, vyběhnou do květu a bulvy už nejsou k jídlu.
Zato později vyseté ředkvičky v truhlíku vypadají skvěle.

V současnosti existuje mnoho druhů ředkviček, které se od sebe liší tvarem, velikostí,
barvou i štiplavostí.

Květy jsou také jedlé a dají se použít jako přísada i ozdoba do salátů.
Bulvy jsou nejlepší čerstvé, třeba jen tak na chleba s máslem, do salátů nebo pomazánek.
Ty ovadlejší lehce osmahnu na másle a zamíchám s vejci, trochu to připomíná houbovou smaženici.
Tepelnou úpravou se sice znehodnotí vitamín C, ale minerální látky tam zůstanou.
Jedlé jsou i listy ředkviček, občas je přidám do polévky, špenátu nebo udělám pesto.

A nakonec po třech měsících sklízím opravdovou lahůdku - zelené lusky, které jsou křupavé 
a mají trochu jinou, ale pořád ředkvičkovou chuť.
Používají se stejně jako bulvy, buď čerstvé samotné nebo jako zpestření zeleninových salátů,
dají se i opékat.

Ředkvičky původně pocházejí z Asie nebo Blízkého Východu.