KOMENTÁŘ K VIDEU: VIGNA ČÍNSKÁ

Vigna čínská je velmi oblíbená zelenina hlavně v Asii, ale už se zvolna zabydluje i v našich zahradách
a kuchyních. U nás se jí říká dlouhatec nebo spíš špagetové fazole.

Před vysetím na záhon namočím semena asi na 2 hodiny do vody, ale není to nutné.
Mezitím si připravím nějakou oporu, protože vigna je popínavá rostlina.
Může to být opěrná síť, na které se pěstují okurky nebo hrášek, ale já volím tyčku,
kterou pořádně zapíchnu do zeminy.

Okolo každé tyčky vyhloubím rýhu asi 3cm hlubokou a zrna dávám dokola asi 4cm od sebe.
Zasypu kompostem, upěchuji a opatrně zakropím tak, abych semena nevyplavila,
ale zároveň tak, aby se voda dostala až k nim. Osivo nesmí nikdy vyschnout.

Vysévám až koncem května, kdy je půda pěkně vyhřátá, protože ve studené by semena nemusela
vůbec vyklíčit. Nestačím se divit, jak vigna rychle roste. Za pár dní od výsevu už vykukuje
a každý den doslova roste před očima. 

Některé nevydařené rostliny odstraním, i tak jich tam zbyde ještě dost..
V červnu také vytrhám plevel a zároveň s tím rozruším škraloup, který vznikne po dešti nebo po
po zálivce a snižuje vsakování vody do půdy. Pak až do podzimu nepleji.

Začátkem července se rostliny najednou samy omotaly kolem tyče. Brzy je jasné, že tyčky
jsou krátké, takže je musím nastavit delšími. Zapíchnu je šikmo tak, abych nepoškodila kořeny a
nahoře lodyhy na pár dní přivážu, aby věděly, kam mají směřovat.
První květ se objeví koncem července, tedy za dva měsíce po vysetí a teď už jen pozoruji,
jak se lusky každým dnem prodlužují.

Rostliny potřebují nejen co nejvíc tepla, ale také častou zálivku. Tento rok bylo celé léto velké
vedro a sucho, takže jsme zalévali prakticky denně.
Začátkem srpna sklízím první lusky, které jsou tenké asi 1cm a dlouhé kolem půl metru.
Zajímavé je, že většinou rostou po dvou.
Fazole nehnojím, hlavně by se neměly hnojit dusíkem, protože mají stejně jako jiné luskoviny
schopnost přijímat samy dusík ze vzduchu, takže při přihnojování dusíkem by rostly spíš listy a ne plody.

Rod vigna zahrnuje na celém světě přes 100 druhů, u nás jsem viděla jen jednu odrůdu - Metro.
Patří mezi významné luštěniny, nicméně lusky jsou zelenina a jsou plné kyseliny listové,
která je důležitá pro těhotné ženy.
Kromě toho obsahují hodně bílkovin a mají nízkou energetickou hodnotu.
Semena vigny jsou drobnější než fazole a před vařením se také namáčejí.
My konzumujeme radši lusky.

Po celou dobu vegetace se kolem rostlin motají mravenci, ale nikde jsem žádnou škodu neviděla.
Až koncem srpna objevím pár poškozených lusků, které vyhodím.
Lusky vigny mají jemnější chuť než lusky fazolí, dokonce i ty zralejší.
Já je vždy tepelně upravuji, asi 4-5 minut je povařím a pak dám do ledové vody.
Tímto tzv. blanšírováním si lusky uchovají zářivě zelenou barvu a zůstanou krásně křupavé.
Pak je přidám do hotového jídla a stačí jen prohřát. Nebo je jako fazole osuším a zmrazím.

Nejdřív se zdá, že rostliny znovu pokvetou, ale tento rok přišel mrazík koncem září a bylo po všem.
Mezi nejznámější vigny patří například vigna mungo nebo vigna adzuki. 
Zralá zrna nechám ještě pár dní v misce, aby se pořádně vysušila a dám do vzduchotěsného obalu
nebo sklenice na tmavé a chladnější místo. Takto by osivo mělo vydržet až 3 roky.

Vigny původně pocházejí z Afriky.